Roguelike a roguelite hry: proč prohrávání může být zábavné

Žánr, ve kterém je prohra normální součástí hry — a přesto patří k nejnávykovějším vůbec. Roguelike a roguelite hry vás nechají umřít znovu a znovu, a místo frustrace z toho dělají zábavu. Jak je to možné, čím se „roguelike" liší od „roguelite" a jak si vybrat první titul, aby vás žánr chytil, a ne odradil? Pojďme si to rozebrat bez gatekeepingu.

Odkud se žánr vzal a co ho definuje

Jméno žánru pochází ze hry Rogue z 80. let a dlouho neměl jasnou definici. To se změnilo v roce 2008, kdy se vývojáři sešli na konferenci v Berlíně a sepsali tzv. Berlínskou interpretaci — dodnes jediný formální popis žánru. Uvádí „vysoce hodnotné" znaky jako náhodně generované prostředí, permanentní smrt (permadeath), tahový systém, pohyb po mřížce a složitost danou vzájemně provázanými systémy. Berlínská interpretace není zákon, spíš „prohlášení vkusu" konkrétní komunity v konkrétní době — ale cituje se prakticky v každé seriózní debatě o žánru.

Dva pojmy, které stojí v jádru:

• Permadeath (permanentní smrt) — když zemřete, postup končí a začínáte od začátku. Žádné načtení pozice.
• Procedurální generování — úrovně, předměty a nepřátelé se při každém pokusu (tzv. „runu") generují nově, takže se hra nedá naučit nazpaměť.

Roguelike vs. roguelite: jedno písmeno, velký rozdíl

Tady vzniká nejčastější zmatek. Rozdíl je v jediné otázce: co si necháte po smrti?

• Roguelike (čistý) — po smrti ztrácíte vše. Vrátíte se na začátek „nazí", bez trvalých vylepšení. Postup je čistě ve vaší rostoucí dovednosti.
• Roguelite — po smrti si necháte meta progres: trvalé odemčené zbraně, vylepšení nebo schopnosti, které další runy zjednoduší. Roguelite tak „půjčuje" kostru roguelike, ale měkčí ji trvalým pokrokem.

Puristé tvrdí, že roguelite přestává být roguelike v okamžiku, kdy odemknete něco trvalého. Pro hráče je ale praktičtější brát roguelite jako přístupnější podžánr: máte pocit, že každý pokus někam vede, i když prohrajete.

Modelovým příkladem je Hades. Má procedurální generování i smrt na konci runu (roguelike ingredience), ale celý design stojí na meta progresi — trvalých vylepšeních, předmětech a dokonce příběhu, který se posouvá, i když selžete. Technicky podle Berlínské interpretace Hades roguelike není (je v reálném čase, ne tahový), zato je to ukázkový roguelite, který žánr zpopularizoval.

Proč je prohrávání zábavné

Klíč k návykovosti žánru je, že smrt není konec, ale restart s lepšími kartami — ať už v podobě vaší dovednosti, nebo trvalých vylepšení. Funguje to z několika důvodů:

• Pokaždé jiná hra. Díky procedurálnímu generování si nepamatujete řešení, ale budujete obecné dovednosti: čtení situace, hospodaření se zdroji, kombinace předmětů. Každý run je nový hlavolam.
• Krátké runy. Jeden pokus trvá typicky desítky minut, ne hodiny. „Ještě jeden run" je proto snadné si dovolit — a právě proto se hraje pozdě do noci.
• Viditelný pokrok i v prohře. U roguelite každá smrt přinese měnu nebo odemknutí, takže neodcházíte s prázdnou. To proměňuje frustraci v motivaci.
• Smysluplná rozhodnutí. Volba mezi předměty a schopnostmi během runu (tzv. build) dává každému pokusu vlastní identitu a příběh.

Jak si vybrat první titul

Praktická rada pro nováčka: začněte roguelite, ne čistým roguelike. Trvalá vylepšení změkčí počáteční křivku a dají vám pocit, že každá prohra k něčemu byla. Hledejte titul s krátkými runy, čitelným ovládáním a možností postupně si odemykat obsah. Pokud teprve zkoumáte, jaké žánry vám obecně sednou, máme srozumitelný přehled:

Herní žánry pro začátečníky

Časté dotazy

Jaký je rozdíl mezi roguelike a roguelite?

V tom, co si necháte po smrti. Roguelike vám sebere vše a vrací vás na začátek, roguelite vám nechá trvalá vylepšení (meta progres), takže další pokusy jsou snazší.

Je Hades roguelike, nebo roguelite?

Roguelite. Má procedurální generování a smrt na konci runu, ale je postavený na trvalých vylepšeních a příběhu, který pokračuje i po prohře. Podle Berlínské interpretace není čistý roguelike, protože je v reálném čase.

Proč by mě bavilo pořád prohrávat?

Protože smrt je restart, ne trest. Pokaždé hrajete jinou, náhodně generovanou variantu, runy jsou krátké a u roguelite každá prohra přinese trvalý pokrok. Frustrace se mění v motivaci „ještě jednou".

Jaký roguelike zvolit jako první?

Začněte roguelite s meta progresí a krátkými runy — vstup je mírnější a každý pokus vás posune. Čistý roguelike bez trvalých vylepšení si nechte, až vás žánr chytí.

Závěr

Roguelike a roguelite stojí na dvou pilířích — procedurálním generování a permanentní smrti — a liší se v tom, jestli vám smrt sebere vše (roguelike), nebo vám nechá trvalá vylepšení (roguelite). Právě meta progrese udělala z žánru, kde se neustále prohrává, jeden z nejnávykovějších vůbec: každá smrt vede k dalšímu pokusu s lepšími kartami. Pro první kroky volte roguelite s krátkými runy — dají vám pocit pokroku a změkčí křivku. A nezapomeňte, že v tomhle žánru je prohra normální součástí hry, ne známkou, že na ni nemáte.

Zdroje a další čtení