Reklamy ve hrách: budou free-to-play modely zasahovat i velké tituly?
Proč firmy hledají nové způsoby monetizace a kde je hranice mezi podporou hry a otravnými reklamami. Formy herní reklamy a jejich únosnost.

Obsah článku
Reklamy ve hrách nejsou nic nového — provázejí free-to-play mobilní tituly už léta. V roce 2026 ale sílí otázka, jestli se reklamní modely nezačnou prosazovat i u velkých her, za které platíme plnou cenu. Pojďme rozebrat, proč firmy hledají nové způsoby monetizace, jaké formy reklamy přicházejí v úvahu a kde leží hranice mezi únosnou podporou hry a otravným vyrušováním.
Proč vůbec reklamy ve hrách
Vývoj velkých her je čím dál dražší a delší, zatímco základní cena hry roste pomalu. Vydavatelé proto hledají dodatečné zdroje příjmů, které prodlouží životnost titulu i po nákupu. Reklama je lákavá, protože může přinášet peníze průběžně, aniž by hráč platil další částku napřímo. U free-to-play her to dává smysl od začátku — někdo musí hru zaplatit. Spornější je nasazení reklam v plnocenných titulech, za které už hráč jednou zaplatil.
Formy herní reklamy
Reklama ve hrách má mnoho podob a ne všechny jsou stejně rušivé:
- Odměňované video: hráč dobrovolně zhlédne reklamu výměnou za herní bonus. Vnímáno jako nejpřijatelnější forma, protože je volitelná.
- Vsazená reklama (in-game): billboardy, plakáty či loga zasazené do herního světa, typicky ve sportovních a závodních hrách. Pokud zapadnou do prostředí, mnohdy nevadí.
- Interstitiální reklama: celoobrazovkové spoty mezi úrovněmi nebo akcemi. Nejčastější zdroj frustrace, protože přerušují hraní.
- Sponzorovaný obsah: značkové předměty, eventy nebo skiny. Hranice mezi reklamou a obsahem je tu nejméně ostrá.
Kde je hranice únosnosti
Klíčový rozdíl je mezi reklamou, kterou si hráč zvolí, a tou, která mu je vnucena. Odměňované video, jež hráč spustí dobrovolně, většinou nevadí — naopak může nahradit nutnost platit. Naopak nucené spoty uprostřed akce, zpomalování postupu, aby hráč „raději" zhlédl reklamu, nebo vsazené reklamy, které trhají atmosféru, podkopávají důvěru. Zvlášť citlivé je nasazení reklam v hrách, za které už hráč zaplatil plnou cenu; to bývá vnímáno jako dvojí zpoplatnění.
Posune se to i do velkých her?
Zatím platí, že velká část plnocenných AAA titulů se reklamám brání, protože by poškodily image i zážitek. Tlak na nové příjmy ale neustává a sportovní a závodní hry s reálnými značkami už ukázaly, že vsazená reklama se dá zasadit nenápadně. Pravděpodobnější než plošný nástup spotů je proto plíživé rozšiřování jemnějších forem — sponzorovaných eventů, značkových předmětů a partnerství. Rozhodovat bude reakce hráčů: tam, kde se zvedne odpor, vydavatelé couvnou.
Závěr
Reklama ve hrách sama o sobě není problém — záleží na formě a kontextu. Dobrovolné a nenápadné modely mohou hry financovat, aniž by kazily zážitek. Nucené, rušivé reklamy, zvlášť v placených titulech, ale narážejí na hranici, za kterou hráči odcházejí. Jestli se reklamy prosadí i ve velkých hrách, rozhodne hlavně to, kde si hráči nechají nakreslit čáru a co ještě budou ochotni tolerovat.


